Textíky

Právem se Katovi přezdívá "pan textař". Tady je ochutnávka jeho skvělých textů.

 

Zakázané ovoce:

Svádim boj se zakázanym ovocem, paralelnim životem, projekcí fantazií valící se zahlcenou sítnicí, stín pochybností, vzrušení z dobrodružství a rozpouštějící se hranicí chyb a správnejch věcí. Zapomínám, proč se vlastně nemám dívat, co je za těma dveřma, který je prej lepší neotvírat. A tak si každej sám ve snu promítáme obrazy nás dvou a jiným tiše závidíme, když se milujou. Všechno to snění, ale nesnesitelně bolí. Ostří dvojí skutečnost od snu neoddělí. Učíme se přemáhát svý touhy, ale je to k zešílení. V představách podlehnutí našli jsme si zalíbení. Ve snění o noci, kdy překročíme bod bezpečnýho návratu a společně otevřeme tu tolikrát ve snu navštívenou komnatu.

Ref..

Od tý doby co jsem tvůj, jsem nesvůj, pokaždý když jsem s tebou, jsem jinde. Ve chvíli kdy jsme spolu sami víme, že když si necháme zajít chuť, třeba to jednou vyjde. Od tý doby co jsem tvůj, jsem nesvůj, pokaždý když jsem s tebou, jsem jinde. Ve chvíli kdy jsme spolu sami víme, že když si necháme zajít chuť, třeba to jednou vyjde.

No tak pojď, zhluboka se nadechni a řekni pravdu. Řekni mi do očí, že tě ani ve snu nenapadnu. Ruku sem, na srdce a řekni jak to cejtíš. Ráno je daleko, chci ti bejt co nejblíž. Nelži, že nevíš. Znáš se, moc to řešíš. Co jen to s sebou vláčíš za tíž? Otevři se mi, chci tu tíhu vzít a zahodit pryč. Ukázat ti, že se můžem znova narodit. Spolu na lodi. Rozumíš, ráno se vedle sebe probudit. Pojďme si spolu promluvit. Z duše do duše, mlčky a divoce. Vezmem se za ruce a skočíme tam, kde se jedině pravdu dovíme. Přestanem přešlapovat už na místě vzpomínek. Spolu to zlomíme a zbavíme se stínu, vždyť zakázaný ovoce má nejvíc vitamínů. Jinak jsme jako ty dva na semaforu – neschopný zářit spolu. Jsme jako ty dva na semaforu – jednomu by to za to i stálo, ale druhej už šel domu.

Ref..Od tý doby co jsem tvůj, jsem nesvůj, pokaždý když jsem s tebou, jsem jinde. Ve chvíli kdy jsme spolu sami víme, že když si necháme zajít chuť, třeba to jednou vyjde. Od tý doby co jsem tvůj, jsem nesvůj, pokaždý když jsem s tebou, jsem jinde. Ve chvíli kdy jsme spolu sami víme, že když si necháme zajít chuť, třeba to jednou vyjde.
…A nebo uvidíme..

 

Zvýřátka:

Vzpomínám…
Jsou věci, který už si nechci nikdy zopakovat, ale strach z nich se mi vrací pořád znova. Zaujmul sem obranný pozice, naučil jsem se si nestěžovat, ale najednou jsem zjistil, že už nevím, jak se zamilovat.Chlad bylo to, co mě obklopilo a hlad po, milovat bylo to jediný co zbylo,j e to tak, můžu jen doufat, že neujel mi vlak.

Snad mě z toho ledu přijde někdo vysekat. Za lásku mám prej bojovat, nikdy to pro ni ale nesmím vzdát, fér, z toho jsem už vyrost, jak mám ale věřit, že mám na výběr. Co nechceš, to prej netrvá, ale když chceš, tak máš snahu. Je to oukej, nahoru a dolu jako ve výtahu, ale kotě víš, že si nemůžem bejt jistý, pravděpodobně se z toho minimálně jeden z nás do rána vyspí.Tak je to ostatně poslední dobou vždycky. Když já nevím, tak ty jistě víš a když nevíš ty, tak vím třeba já, no a když neví ani jeden, možná není co vědět, můžem jen doufat, že to nějak svedem. Řeklas:,,Hlavně žádný plány předem“, ale co takhle ještě jeden Jameson s ledem a ke komu z nás jedem?

Ty víš co chci říct, já vím co chceš slyšet, možná proto jsme pořád tak tiše, jo. Rád bych ti pošeptal, co mě tíží, ale už stojím na ostrůvku a tramvaj se blíží, vím, že mě nikdo z vokna nevyhlíží. Ty spíš, protože víš, co bude až se probudíš.Zvykli jsme si nečekat, stačí nám ta krátká blízkost člověka.Jsme naučeni nechtít víc, umíme prožít chvíle bez hranic v noci, ve dne je všechno pryč, a už je nám trapný ptát se na číslo, vzpomínky na čas a na místo.

Narozdíl od zábran ani to jméno nepadlo, tak bylo to, si i ty pořád tam někde. Možná si zrovna vo bar vedle,j du tam, zbytečně, ale stejně sám ve městě táhne mě to k tobě,jo. Ale zrovna tak jak den i tenhle pocit slábne, hlavně ať samota noc neovládne, hlavně ať samota noc neovládne. Je čas hrát si na lásky, i dneska vezmem duše na procházky.Jiná noc, jiná ty, podobný pocity, dotyky, těla spojený v jedniný světlo, vášeň, pot.A ráno, zatímco jeden z nás spí, druhej jde ulicí a prosí, ať už se z toho probudí. Chceš mě v sobě, to chápu, jsme taky jenom zvýřátka, hlavně ať si nezabouchnem zadní vrátka. Změna přijde, tu nemusíme honit, změna přijde kotě stejně jako vloni, přišla včera, přijde zejtra,ale co my dva teď tady?

 

 

Drým:

Řikám pravdy, který ze mě v očích světa dělaj lháře, na ty jasný plány vylil se jim inkoust z mýho kalamáře, co sou masky a co tváře? Co iluze, co city?/Pohledy, co na mě házel žold jako mrakodrapy v New York city, v městě, špína z ulic nezmizela ani po skončení deště. Když prší hemoglobin, lidi křičej: „Eště“, tak kde sme? Ptáš se mě? Ptám se sebe sám.
Jiří z křoví, za velkou bílou zdí, volá: „poď se bít“, já volám k hluchejm uším k***o, žíj a nech žít! to co vysává ducha z tohohle světa nevyrábí Eta, vždycky jen ta největší sketa rozjede hru na pravdu…takže dvakrát měř, hlavně to neřeš, uříz by sis ostudu, nevyzpytatelný cesty osudu, až jim dojde na čem pracujou, já už u toho nebudu…

Ref:
(lalala-ženský hlas) la la la-vždycky sem chtěl mít takovejdle refrén,
(lalala) tak teď ho teda mám-co líbí?
(lalala)mnohem víc mám ale věcí, který sem nikdy nechtěl,
(lalala) lá la pešluj, smůla vesluj!

Jo.. chtěl sem mír jen, ale teď už vím, co myslel Martin Luther King tím, když řek, že měl drým. Mír je slovo dobrý na to tvořit věty, ale jinak je mír něco jako Yetti, kámoš o něm vyprávěl, nikdo ho ale nikdy neviděl..ale zní to dobře-jé mír to bych chtěl. Je tolik prázdnech slov mezi náma všema, oddělit zrno od plév je jako hledat jehlu v kupce sena.
Kdysi to byl David vs. Goliáš, teď tu máme spostu Davidů, co křičej svět je náš! Další a další, nestíháš, říkáš, stejně tak i já, bez lotu s tím stejně prd uděláš. Vostrý lokty plněj tučný konta, sranda, když nikdo stejně neví, na co se tahle fronta stojí. Tváře v pozadí, dobře ví, co ti prozradí, každej má jen tolik pravdy, kolik si sám odhalí. Drilujou nás v mamonu, nekoukat za oponu, mít zažloutlý listy v zaprášenym šanonu..

Ref: (lalala-ženský hlas) la la la-vždycky sem chtěl mít takovejdle refrén,
(lalala) tak teď ho teda mám-co líbí?
(lalala)mnohem víc mám ale věcí, který sem nikdy nechtěl,
(lalala) lá la pešluj, smůla vesluj!
 
Joj. Hry- politický, patetický, osudy lidský, zprávy a pak sport, v hokeji sme pořád fantastický. No a co duše ztracený? Zapomenutý, v tramvaji na cestě do fachy, budujeme kariéry, páč svobodu tu koupíme jen za prachy….bez cíle, jakoby nás chodník pálel, lepíme-růžovou-tapetu a jediný vzrušení zažíváme v neděli v supermarketu..O.. předstíráme, přešíváme ráno horkou jehlou. Svět je moc velkej, a tak si v něm stavíme svůj malej.. ještě jednou… ještě jednou.. ještě jednou na mě..a hlavně- Dvakrát měř, hlavně to neřeš, každém chvilku tahá pilku, uřízl by sis ostudu. Nevyzpytatelný cesty osudu, až nám dojde na čem pracujem, já už u toho nebudu… Jdeš taky?? (lalala)